Vyjádření prezidenta Petra Pavla k Vatikánské smlouvě
Prezident Petr Pavel ve svém vyjádření upozorňuje, že tzv. Vatikánská smlouva vyvolává vážné pochybnosti o souladu s ústavním pořádkem České republiky. Zdůrazňuje rizika spojená s možným narušením rovnosti náboženství před zákonem a upozorňuje na nejasnosti v některých ustanoveních. Zároveň naznačuje, že je potřeba smlouvu pečlivě posoudit s ohledem na ochranu práv občanů i principů právního státu.
Vážený pane docente,
v rámci řízení sp. zn. Pl. ÚS 8/25 jsem dne 26. března 2025 obdržel Vaši žádost o vyjádření k návrhu skupiny senátorů na posouzení souladu Smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem o některých právních otázkách, podepsané v Praze dne 24. října 2024, s ústavním pořádkem.
V souladu s § 32 ve spojení s § 69 odst. 1 per analogiam a § 71c zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zasílám Ústavnímu soudu ve stanovené lhůtě své vyjádření k tomuto návrhu.
S pozdravem
Příloha: vyjádření k návrhu skupiny senátorů
Vážený pan doc. JUDr. Milan Hulmák, Ph.D. soudce Ústavní soud Joštova 8 660 83 Brno 2
Vyjádření prezidenta republiky k návrhu skupiny senátorů na posouzení souladu Smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem o některých právních otázkách s ústavním pořádkem
I. Vymezení podstaty stanoviska prezidenta republiky k návrhu
[1] Na základě níže rozvedených úvah se ztotožňuji s navrhovatelkou, že Smlouva mezi Českou republikou a Svatým stolcem o některých právních otázkách (dále též "Smlouva") vyvolává v jednotlivých ustanoveních i jako celek závažné pochybnosti, pokud jde o její soulad s ústavním pořádkem.
[2] Nicméně považuji za nezbytné vycházet ze stanoviska zástupců ústavní doktríny, podle kterého není přípustné, aby v rámci preventivní kontroly ústavnosti Ústavní soud přijal, v případě vážných pochybností o ústavní souladnosti mezinárodní smlouvy, "pouze" její závazný ústavně konformní výklad, jako to, s ohledem na zásadu soudního sebeomezení, činí u přezkumu právních předpisů. Podstatou inkorporace mezinárodních smluv dle čl. 10 Ústavy je totiž zachování mezinárodněprávního charakteru mezinárodní smlouvy, pro jejíž výklad se proto mají plně uplatnit interpretační pravidla mezinárodního práva. Dodržení mezinárodněprávního charakteru mezinárodní smlouvy a z ní plynoucích závazků je navíc kryto čl. 1 odst. 2 Ústavy. Z tohoto důvodu, i s ohledem na výše zmíněný účel řízení o přezkumu mezinárodní smlouvy vymezený Ústavním soudem, by tak "[j]akékoliv pochybnosti o nesouladu" mezinárodní smlouvy měly Ústavní soud spíše vést k závěru o obsahovém rozporu (rozhodování v pochybnostech ve prospěch ústavního pořádku, nikoliv ve prospěch smlouvy). Proto soudím, že Smlouva není v souladu s ústavním pořádkem, a to v jednotlivých ustanoveních i jako celek.
[3] Své výhrady týkající se mj. ústavnosti Smlouvy jsem sdělil vládě prostřednictvím předsedy vlády již v průběhu negociace, přičemž jsem svým rozhodnutím přenesl dle čl. 63 odst. 1 písm. b) Ústavy sjednání Smlouvy na vládu. Mám taktéž za to, že by si Ústavní soud měl od Ministerstva zahraničních věcí ve smyslu § 48 odst. 2 zákona o Ústavním soudu vyžádat travaux préparatoires ke Smlouvě, neboť mohou významným způsobem ovlivnit výklad a porozumění Smlouvy.
[4] Konkrétně mám za nesouladné:
Smlouvu jako celek s čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též "Listina") ve spojení s čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny;
čl. 4 odst. 1 a 2 a čl. 7 odst. 4 Smlouvy s čl. 6 odst. 1 a 2, čl. 7, čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též "Úmluva") a čl. 6 a čl. 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech ve spojení s čl. 3, čl. 4 a čl. 19 Úmluvy o právech dítěte;
čl. 7 odst. 4 Smlouvy s čl. 15 odst. 2 a čl. 34 odst. 2 Listiny ve spojení s čl. 33 odst. 1 a čl. 17 odst. 1 a 2 Listiny a čl. 2 odst. 1 a čl. 15 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech.
[5] Navrhovatelka podala svou argumentaci v návrhu vesměs jako souhrn mimořádně vážných obav a pochybností co se týče souladnosti Smlouvy s ústavním pořádkem, nikoliv jako jednoznačné přesvědčení o protiústavnosti Smlouvy. Mám však za to, že z celkového vyznění návrhu je nepochybné, že navrhovatelka unesla své břemeno tvrzení vyžadované Ústavním soudem u předběžné kontroly ústavnosti, neboť jednoznačně identifikovala předmětná ustanovení Smlouvy i předpisů ústavního pořádku určená k přezkumu, přičemž svůj návrh opřela o relevantní argumentaci svědčící o nesouladu Smlouvy s ústavním pořádkem. Navrhovanému přezkumu Smlouvy jako celku pak nebrání ani Ústavním soudem zmiňovaný argument noetické nesplnitelnosti, neboť text Smlouvy je velmi stručný. Ostatně i Ústavní soud považuje za smysl a účel řízení o preventivní kontrole ústavnosti mezinárodní smlouvy odstranění pochybností o souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem ještě předtím, než se smlouva stane pro Českou republiku závaznou.
II. K ústavnímu charakteru Smlouvy
[6] Plně se ztotožňuji s výhradami navrhovatelky týkajícími se možného chápání Smlouvy jako součásti ústavního pořádku ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 36/01. Dle mého názoru nejde v případě Smlouvy o mezinárodní smlouvu o lidských právech a základních svobodách, která by se stala součástí ústavního pořádku.
[7] Zmíněným, tzv. konkurzním nálezem vymezenou kategorii mezinárodních smluv lze totiž chápat i jako pouze retrospektivní, tj. vztahující se výlučně k mezinárodním smlouvám ratifikovaným do doby nabytí účinnosti ústavního zákona č. 395/2001 Sb.. Ústavní soud k této interpretaci přistoupil s ohledem na zákaz omezení již dosažené procedurální úrovně ochrany základních práv a svobod.
[8] K této retrospektivní interpretaci se při projednávání Smlouvy v Poslanecké sněmovně přihlásil i ministr spravedlnosti.
[9] Pokud by se Ústavní soud neztotožnil s touto argumentací, je třeba, aby vyjasnil, zda mezinárodní smlouvy ratifikované po euronovele Ústavy jsou součástí ústavního pořádku jako celek, i když obsahují jen jediné lidskoprávní ustanovení, nebo zda je součástí pouze toto ustanovení.
III. K celkovému nesouladu Smlouvy s ústavním pořádkem
[10] Ztotožňuji se s navrhovatelkou, že Smlouva jako celek narušuje výchozí ústavní principy našeho státu jako státu svrchovaného, sekulárního a republikánského. Smlouva zavádí privilegované postavení katolické církve a jí zřizovaných církevních právnických osob (zejm. čl. 4, 5, 8 odst. 5, 9 odst. 3 a 10–13 Smlouvy). Tato privilegia omezují budoucího zákonodárce i orgány aplikace práva.
[11] S privilegovanou formou souvisí i odlišné zacházení v případě znemožnění výkonu oprávnění (tzv. zvláštní práva). Na rozdíl od jiných církví bude suspendace u katolické církve vázána na politické uvážení a splnění restriktivních podmínek podle Vídeňské úmluvy o smluvním právu. Značně ztížená je i možnost Smlouvu vypovědět.
[13] Jsem toho názoru, že privilegované postavení katolické církve vzhledem k principu rovnosti z ústavního hlediska neobstojí. Vede mě k tomu především sekulárně-republikánský charakter naší ústavnosti.
[14] Z hlediska jazykového výkladu čl. 2 odst. 1 Listiny lze mít za to, že požadavek na nevázanost státu na náboženské vyznání je širšího rozsahu než u ideologií.
[15] O širším rozsahu svědčí i historický výklad Listiny a debaty ve Federálním shromáždění ČSFR, kde byl kladen důraz na zákaz přiznání výsad některým církvím.
[16] Z čl. 2 odst. 1 Listiny plyne požadavek na zachování neutrality státu v podobě zvlášť rovného přístupu k církvím. Stát nesmí bezdůvodně zvýhodňovat některý z náboženských směrů.
[17] Jednou z hlavních charakteristik republikánství je právě jeho sekulární charakter a důraz na rovnost všech před zákonem.
[18] Čl. 2 odst. 3 Ústavy vyžaduje, aby státní moc sloužila všem občanům, zatímco tato Smlouva slouží pouze jedné skupině, jejíž velikost navíc setrvale klesá.
[19] Při interpretaci je také zásadní zohlednit preambuli k Ústavě a Listině jako výkladovou direktivu.