Zdůvodnění nominace 

Za mimořádnou občanskou statečnost, neúnavný boj za ochranu práv dětí a obětí zneužívání a za nekompromisní obhajobu etických principů navzdory osobním obětem.

Cesta služby a víry

Václav Novák, rodák z Frýdku-Místku, zasvětil svůj život duchovní cestě již v raném dětství. Od osmi let působil jako ministrant a jeho hluboká víra ho po maturitě v oboru podnikání v zemědělství vedla v roce 1997 do Teologického konviktu v Litoměřicích. O rok později zahájil studia na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a současně nastoupil do arcibiskupského kněžského semináře. Jeho motivací byla upřímná touha po službě bližnímu, která se později stala základem jeho hrdinského, byť tragického postoje.

Nezlomný postoj proti bezpráví

Zlom v jeho životě nastal ve chvíli, kdy odhalil systematické zneužívání ministrantů knězem Františkem Mertou. Václav Novák se odmítl stát tichým svědkem bezpráví. S obdivuhodnou odvahou začal shromažďovat svědectví obětí a opakovaně a naléhavě konfrontoval církevní hierarchii, konkrétně arcibiskupa Jana Graubnera, s požadavkem na okamžité vyvození odpovědnosti a zproštění viníka služby.

Namísto zastání se však Václav Novák setkal s nepochopením a institucionálním odporem. Zatímco pachatel byl pouze přesouván mezi farnostmi, kde pokračoval v trestné činnosti, Václav Novák byl za svou snahu o pravdu perzekvován a následně vyloučen z fakulty.

Osobní oběť a odkaz

Dopady tohoto nerovného boje na Novákovo zdraví byly devastující. Svůj boj za spravedlnost a ochranu nejzranitelnějších zaplatil cenou nejvyšší – vlastním životem. Jeho životní příběh a tragický konec se však staly katalyzátorem změn v pohledu na problematiku zneužívání v církvi.

Kniha "Křičí hlasem zrady", která jeho osud mapuje, se stala mementem a symbolem naděje pro všechny, jejichž hlas byl umlčován. Václav Novák svou neústupností prolomil zeď mlčení a dokázal, že svědomí a pravda mají vyšší hodnotu než loajalita k instituci.

Václav Novák představuje vzor moderního hrdiny, který v kritické chvíli upřednostnil ochranu druhých před vlastním bezpečím a kariérou. Státní vyznamenání by bylo nejen uznáním jeho osobní statečnosti, ale také jasným signálem, že česká společnost si váží těch, kteří se dokáží zastat slabších i za cenu nejtěžších osobních ztrát.