Moje svědectví

V době, kdy se na mě opakovaně dopouštěl sexuálního násilí kněz Erik Tvrdoň v Havlíčkově Brodě, jsem nejdříve hledala pomoc u vikáře a farního vikáře v místní farnosti. Oba dva mě jakožto kostelnici dobře znali. Vikářovi jsem se svěřila u svátosti smíření, tj. u zpovědi, sama. Poradil mi, abych Erika Tvrdoně nepouštěla do bytu a podotkl, že každý člověk by se měl umět bránit. Reakce tehdejšího vikáře je obecně velmi častou reakcí lidí, kteří vůbec nic nevědí o fenoménu sexualizovaného násilí, fungování lidské nervové soustavy v období traumatického šoku známou jako pojem "zamrznutí". Dále vikář poznamenal, že on mi pomoci nemůže, protože je povinen zachovat zpovědní tajemství. Za nějakou dobu jsem sebrala odvahu a začala mluvit o tom, co se mi ze strany Erika Tvrdoně děje, v sakristii s farním vikářem. Přerušil mě a pozval mě do zpovědnice, abych mu tam všechno pověděla. Tvrdil, že věří tomu, co říkám, ale nemůže nic udělat, protože jsme u svátosti smíření a on je přece vázán zpovědním tajemstvím. Později mohli oba dva tito kněží být v pozici nepřímých svědků v řízení přípravném i v řízení před soudem, ale nebyli; oba totiž vypověděli, že o ničem nevěděli. Kněz Erik Tvrdoň byl pravomocně odsouzen na 3 roky za sexuální nátlak a sexuální zneužívání. Ještě bych chtěla dodat, že kněží nemají problém zpovědní tajemství vyzradit v rámci běžné konverzace, čehož jsem byla několikrát svědkem.