Moje svědectví

Od dětství jsem vyrůstala v katolickém prostředí. V 15 letech jsem se rozhodla vstoupit do řádu Boromejek, po roce jsem řád opustila. V té době jsem se seznámila s knězem Pavlem Krejčím, který mi nabídl duchovní doprovázení. Během několika měsíců postupně budoval důvěru a narušoval mé vlastní hranice osobního prostoru. Ve chvíli, kdy byl můj vztah k němu blízký a důvěřovala jsem mu se rozhodl, že mě začne sexuálně zneužívat. Techniky, jak k tomu dochází a proč se oběť nedokáže bránit a z takto silně traumatizujícího vztahu vystoupit jsem popsala v sérii podcastu Ve stínu celibátu, který se mnou natočil a vedl Jiří Kubík ze Seznam Zprávy. Toto zneužívání trvalo 3 roky a zásadně ovlivnilo celý můj další život. Nebyla jsem například schopná dostudovat vysokou školu, nebo mít normální partnerský vztah. 

Po sérii dost zničujících životních zážitků jsem se nakonec ve 24 letech rozhodla, že celý předchozí život vytěsním a zapomenu, abych vůbec přežila. Na dalších 20 let jsem se na celou záležitost snažila zapomenout. V roce 2018 jsem slyšela v rádiu vyjádření tehdejšího arcibiskupa D. Duky, který zpochybňoval počty obětí sexuálního zneužívání v katolické církvi. Tato slova ve mě probudila silné vzpomínky a probudila skryté trauma a já jsem se rozhodla vyhledat terapeuta a začít celé téma řešit. Během terapie došlo nakonec i na setkání s provinciálem řádu, ke kterému daný kněz patřil. Proběhla má výpověď, která byla z jejich strany pečlivě zaznamenána a byla mi nabídnuta pomoc. Pomoc jsem přijala a řád mi platil veškerá terapeutická sezení. Protože tento čin je z hlediska českého práva dávno promlčený, byla kauza předána po vyslechnutí dalších svědků a obětí nadřízeným řádu do Itálie a v loňském roce potom předána do Vatikánu, kde v případě, že kněz bude shledán vinným, dojde k jeho odsouzení a laicizaci. V tuto chvíli kněz nevykonává kněžskou službu v žádné farnosti ani ve společenství. Nicméně není nijak kontrolován, řád nemá možnost například ho donutit k sebereflexi pomocí terapie. Užívá si tedy důchodu a je možné, že v činnosti sexuálního predátora bude dál pokračovat. 

Moje rozhodnutí celou kauzu zmapovat a zveřejnit bylo vedené pouze snahou ukázat, že oběti jsou reálné a že se to skutečně děje. Udělala jsem to se zveřejněním svého jména a identity. Byla jsem první ženou, která nevystoupila anonymně. Každý v republice si může přečíst co se mi dělo a jaké to mělo následky. Podcast pomohl velkému počtu obětí a hodně obětí přímo z řad církví se mi také osobně ozvalo. Šla jsem do toho hlavně proto, že katolická církev ze strany biskupů a arcibiskupů nedělá pro oběti nic, co by jim mohlo reálně pomoci. Snahou těchto mužů je pravdu skrývat a znevažovat, protože chtějí udržet církev "neposkvrněnou a čistou". Chtěla jsem ukázat, že sexuální zneužití má reálný devastující dopad na psychiku, emoce a život člověka a že když se před těmito predátory budou zavírat oči a oni si budou jistí, že jim nic nehrozí, bude za každým z nich ne jedna, ale desítky obětí a zničených životů. Pavel Krejčí jich zničil minimálně 10. A některé z těch žen jsou na tom tak špatně. že mají psychiatrické diagnózy a nikdy se z toho nevzpamatovaly. 

Právo České republiky v tuto chvíli těmto obětem pomoci nemůže, církevní pomůže alespoň tím, že prokáže, že se skutek arcibiskupů, ale vyžaduje od biskupů a arcibiskupů, aby jednali a ne utajovali. A pravdou je, že nechtějí – nás obětí totiž nejsou jednotky, ani desítky... ale stovky. A oni to tuší. My oběti se mezi sebou postupně poznáváme, s každou další zveřejněnou kauzou se ozývají další a další... několikrát jsme vyzývali církevní představitele, aby ustavili nezávislou komisi, která by všechna svědectví prošetřila a nezávisle posoudila. Odpovědí bylo vždy v lepším případě ujištění, že s námi soucítí, ale že nemohou nic dělat. Na některé oběti a jejich zástupce arcibiskup, nebo i kardinál posílá trestní oznámení, máme i své milé katolické hejtry, kteří nám v diskuzích nikdy neopomenou zdůraznit co si o nás myslí. Pro většinu obětí je tohle neskutečně devastující. A proto ti z nás, co můžou – mluví nahlas. Není to snadné, ale snadná cesta neexistuje.